Soustružené dřevěné misky se dnes používají v domácnostech a restauracích po celém světě. Tyto však nemusejí sloužit pouze k uchování potravin nebo podávání pokrmů. Dřevěné misky totiž velmi často plní dekorativní funkci. Svojí krásnou rozmanitou kresbou a elegantními tvary doslova oživí váš životní prostor a budou vás trvale nabíjet svojí přírodní energií. Některé dřevěné misky lze právem považovat za skutečná umělecká díla. Dřevěné soustružené misky se nejčastěji vyrábějí z tvrdých odolných a dobře dostupných dřevin jako jsou jasan, švestka, buk, dub, javor, třešeň, ořech a mnoho dalších.
Spaltované dřevo, špaltované dřevo nebo též mramorované dřevo se nazývá dřevo, u něhož došlo v důsledku působení hub k barevným změnám (ztmavnutí, zesvětlání, žilkování). Tyto barevné změny ve dřevě jsou důsledkem chemické reakce enzymatického štěpení na pro houby "stravitelné" látky. Často se tedy jedná o počáteční fáze hniloby a proto je potřeba dřevo zpracovat dříve než u něj dojde k úplnému rozpadu buněčné struktury.
Švestkové dřevo je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu hnědočervenému zbarvení s výraznou kresbou velmi ceněné v uměleckém truhlářství a řezbářství. Je vhodné k soustružení. Dobře se obrábí i leští, ale během sušení rádo praská. Dobře se ohýbá, lepí i leští. Vyrábí se z něj také např. ozdobný dýhovaný nábytek nebo hudební nástroje, stejně jako drobné dekorační předměty jako svícny, tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, dýmky či dřevěné šperky.
Ořechové dřevo je krásné dekorativní a kvalitní dřevo vynikající krásnou kresbou a dostatečnou mechanickou odolností. Oblíbené je zejména dřevo ořešáku královského. Běl je světlá, jádro bývá světle až tmavě hnědé nebo i šedé, často je tmavě žilkované a obsahuje našedlé, nafialovělé nebo načervenalé vložky. Ořechové dřevo se dobře obrábí i suší, je mechanicky stálé, ale rychle podléhá škůdcům.
Akátové dřevo má krásnou kresbu s letokruhy s výrazným přechodem mezi jarním a letním dřevem. Běl má světle krémovou a jádro žlutozelené ve vyšším věku stromu až hnědé. Dřevo je těžké, velmi tvrdé, značně pružné a dobře odolává povětrnostním vlivům a škůdcům. Dobře se opracovává, i když rychle tupí ostří nástrojů. Při rychlém sušení praská. Akátové dřevo je vzhledem k zajímavému zbarvení a kresbě vhodné pro výrobu dekorativních předmětů. Výborně se také hodí silně namáhané části nástrojů jako jsou topůrka seker nebo rukojeti nožů. Vzhledem ke své extrémní odolnosti vůči povětrnostním vlivům a živým škůdcům se s oblibou používá na výrobu kůlů a sloupků.
Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších už odedávna. Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky jim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu. Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha.
Běl, u mladých stromů široká, u starých užší, je smetanově bílá, u některých jedinců bělejší než javorová, jindy narůžovělá. Jádro bývá nepravidelně ohraničené, tmavohnědé. Výrazné letokruhy vytvářejí krásnou kresbu, která má na starém nábytku nazlátlý lesk. Šikmo řezané pásky jasanu se používaly k vykládání. Dřevěné obklady, prkna či dýhy jsou nejžádanější tam, kde se objevuje kontrast jádra běli, nebo v místech srůstu. Jasan se dobře se opracovává, soustruží i leští. Dřevo je pevné, tvrdé, houževnaté a z našich dřevin nejpružnější. Používá se proto na výrobu lyží, saní, topůrek či madel a dodnes se z něho zhotovuje tělocvičné nářadí.
Jalovcové dřevo je vonné, lehké, pevné a velmi odolné, dobře se ale opracovává. Je využíváno v řezbářství a soustružnictví, na výrobu dýmek, holí, střenek nožů, ve Skandinávii též na výrobu schránek pro skladování malého množství mléčných výrobků, jako je máslo a sýry, a také pro výrobu dřevěných nožů na máslo. Má úzkou světlou běl a široké tmavé jádro žlutohnědé až hnědofialové barvy, díky čemuž je velmi dekorativní. Je vhodné též k uzení masa, kterému jeho vůně dodává jemnou kořenitou chuť.
Cedrové dřevo je jedinečné. Naši předkové ho nazývali živitelem a léčitelem. My jsme si zvykli nazývat cedrem jehličnatý strom s velkými šiškami, které v sobě ukrývají malinké a velmi dobré oříšky. Délka jeho života je 600 – 900 let. Sibiřský cedr má ještě další podivuhodnou vlastnost, roste pouze v ekologicky čistých oblastech. Dokonce i malé znečištění vzduchu je pro ně ničivé. Cedrový les je přírodní nemocnicí: fytoncidy, které stromy vylučují, mají antimikrobiální účinky a používají se k léčení a prevenci nemocí dýchacích cest a nervové a oběhové soustavy. Při procházce cedrovým lesem si skvěle odpočinete a vrátí se vám zdravá barva do tváří. Vzduch v takovém lese je prostě prosycen antioxidanty, které mají omlazující účinek a působí i pozitivně na náladu.
Březové dřevo je smetanově bílé, někdy našedlé, nahnědlé i narůžovělé, bez lesku. Je stejnoměrně husté, středně tvrdé, pevné, dobře se ohýbá. Zasyrova se řeže (dláty) mnohem lépe než po vyschnutí. Jako ostatně většina dřev. Špatně odolává vlivu počasí, podléhá zvláště hnilobě a houbám. Březové dřevo se vždy používalo na topení, hlavně v polenech do krbů. Při sušení na vzduchu dřevo proschne bez prasknutí na obvodu i v kulatině (do průměru cca 15 cm), proto je odedávna mají v oblibě především soustružníci. Dodnes se z něj točí korbele, vázy, svícny, kořenky či slánky. Dobře se moří i přijímá lepidlo. Vzrostlé silné kmeny se krájejí i na dýhy. Dodnes se vyrábějí z březových větviček košťata.
Třešňové dřevo je tvrdé, pevné, pružné a houževnaté, s poměrně výraznými letokruhy. Bělová část je úzká, smetanově narůžovělá až žlutá, jádro červenohnědé, na vzduchu časem červená a tmavne. Třešně rostoucí v lesních porostech mívají dřevo trochu tmavší. Krájené dýhy, masivní fošny nebo prkna upoutávají výraznou kresbou. Dobře se obrábí, má mírný lesk. Špatně se řeže dláty přes vlákna, ale pro soustružení a truhlářské práce je vhodné. Hodně se bortí a „pracuje“, přířezy je nutno sušit pomalu a důkladně je proložit.